Hry
Neboť reálný život ma sice dobrou grafiku, ale odflaknutý příběh...

Jsem závislý na počítačových hrách? To je snad jasné ne? Hraji hry. Všechny. Možné i nemožné. Od malička, kdy jsem jako první měl tu čest hrat Dooma, Wolfensteina a nebo třeba jen videohry z čínské tržnice, které chtěl mít každý, stejně jako falešné boty Osiris. Hraní vidím jako jakoukoliv jinou formu odreagování, zábavy, náplně volného času. Někdo na sebe hodí elasťáky, koupí kolo za sto tisíc, jde šlapat denní dávku 80 km a říká tomu zábava. Já říkám zábava něčemu jinému. Ale nic se nesmí přehánět a člověk musí umět rozpoznat a určit si priority sám za sebe. Někdy ale ten realný svět opravdu stojí za starou bačkoru a právě světy ve videohrách dávají prostor pro únik, kreativitu, realizaci, fantazii...

The Division

Aneb jestli někdy bude virová apokalypsa, bude to vypadat takto....

Tom Clancy's The Division je hra, která byla v mém hledáčku od prvního shlédnutí uveřejněného gameplay videa. Jak jsem viděl záběry z postapokalyptického světa, ve kterém tým obyčejně vypadajících lidí oblečených do klasických bund, špinavých džínů a ošlapaných bot, s baťohy na zádech a s kvérem v ruce dobývají starou policejní stanici, nad kterou nyní převzala kontrolu parta zahalených, rabujících gangsterů, ihned jsem věděl, že této hře neodolám. Prvotní zájem byl následován obavou, zda to můj počítač rozchodí a zda si budu tuto hru moci pořádně užít. Ihned jsem čekoval stránky jako "system requirements" apod. Pohled na to, jak se člověk v černém kulichu krčí za opuštěným a vyrabovaným policejním autem, v poddřepu se přemisťuje od předních dveří ke konci vozu, v levé ruce držíc zbraň a pravou při pohybu zavírajíc pootevřené zadní dveře, přičemž kulky svišťící skrz skla a plechy auta dodávají ještě větší autentičnosti tohoto záběru, mě prostě odzbrojil do trenek a jedné ponožky.  Když pak tento pod palbou se kryjící hráč vyndal z baťohu kulatou minu, která se po vypuštění rozjela směrem k hloučku útočníků, vyskočila do vzduchu a v něm se proměnila v nemilosrdný kobercový nálet, ocitnul jsem se v záchvatu slasti a unešení, klepající se na podlaze jsem před očima neměl nic jiného než sebe jak prosedím celý víkend nad touto záležitostí. Ihned jsem chtěl být jedním z toho až čtyřčlenného týmu ozbrojených hrdinů. A věděl jsem, že budu.

Jak již bylo naznačeno výše, hra samotná se odehrává v postapokalyptickém světě. Lidstvo dostalo řádně na prdel od zmutované a geneticky upravené formy virové epidemie, kterou bohužel (bohudík?!) přežilo zhruba 10% celosvětové civilizace. Trochu generální úklid, co? Veškeré pokusy světových velmocí a mocností o vyléčení, či alespoň zadržení šíření této epidemie selhaly. Nakonec selhaly i pokusy o stanovení a následné udržení karantén a vysoce zamořených oblastí. A to by nebyli lidé, kdyby se na sklonku celosvětového vymření nezačali ještě mlátit mezi sebou. Svět je tedy patřičně v řiti. Naštěstí je tu však plán B, nebo možná spíš plán S, jako "Sakra, to jsme moc nevychytali". Tím plánem je úzká skupina vysoce vycvičených, odolných a odhodlaných lidí, kteří patří do nanejvíš utajového programu agentů Divize. Jedná se o lidi, kteří po absolvování extrémního a nejtěžšího výcviku v celé galaxii, byli jednoduše posláni domů s instrukcemi, žijte své životy, jako tuctové, klasické ovce ve stádě, a když se něco dojebe, rozsvítí se vám hodinky, což pro vás bude onen signál, že nastal čas pro plán S. U tohohle bych se možná na chviličku pozastavil. Zní to všechno úžasně, avšak pro můj úhel pohledu trochu dementně. Už se vidím, jak jsem jeden z nejdrsnějších týpků světa, dokážu extrémně nemožné věci, jako najít všechny ponožky do párů, nenudit se na záchodě, když si s sebou nevezmu telefon, složit tank z obsahu pytlíku s čínskou polévkou, upléct neprůstřelnou vestu z kopřiv či dlouhodobě vycházet s ženou, a po té, co jsem úspěšně dokončil takovýto výcvik, se ochotně odporoučím žít "normální" život a pracovat jako opravář ledniček, či obsluha ve fastfoodu. Jakože "Gratulujeme, nyní jste jedním z nejcennějších a nejlépe vycvičených agentů Ameriky... a teď kdybyste byl tak hodný a šel jezdit s taxíkem za mizerný plat.... my se Vám kdyžtak ozveme..." To jako what? To bych asi rychle namítal, že chci dělat něco adekvátnějšího mým vlastnostem a schopnostem, ne? Další věc, co to sakra je s těmi hodinkami? Co když je ztratím? Co když mi je čornou a prodaj do frcu? Jak mě pak zapnou? A to se jako zapnou hodinky a já nechám zapnutou plotnu se snídaní pro hladové děti, či ještě hůř, nedopité pivo, a půjdu zachraňovat svět? To se jako předpokládá, že za tu dobu neaktivity těchto tajných agentů, a za tu dobu, co byli záměrně posláni žít normální životy, si nevybudovali určité vztahy a hodnoty, které se nedají a hlavně je nechtějí jen tak opustit? Kdo vysvětlí tomu pivu, že musím jít debordelizovat svět, a že už ho možná nikdy nedopiji? Ale dobře no, nebudem si kazit dojmy ze hry hned na začátku, a poupravíme meřítka realnosti ve svých fantaziích.

Po vytvoření postavy, přičemž možná třeba podotknout, že výběr z možností, jak svou postavu vzhledově upravit svým představám, je možná zbytečně moc omezený, se ocitáme v kůži jednoho, či jedné z vlny právě aktivovaných agentů Divize. Takže natáhnout kalhoty, splachovat nemusíme, svět je přece už takle dost v řiti, nandat kulicha, z pod podlahy vyndat sadu kvérů a jít do práce. Do té právé. Čistit a zachraňovat svět, konečně. A to je ten moment, od kterého se postupně otevírají ústa v nevěřicím a fascinovaném úžasu. A připravte se na to, že se Vám jen tak nezavřou. Hra Vám k tomu nedá příležitost. Hned od začátek do Vás totiž vývojáři začnou hustit z mého názoru jednu z nejlépe odvedených prací na vytváření věrohodné a strhující atmosféry světa hry. Všude, kam se ve zdevastovaném New Yorku podíváte, je vidět, jak je svět v hajzlu. A opravdu, opravdu to působí přesně tak, jak byste si dokázali při představě celosvětové, smrtící, virové epidemi, která téměř vyhubila lidstvo, a při následném chaosu a anarchii zbylých příslušníků lidské rasy, vyzobrazit ve svých fantaziích. Všude se válí pytle s odpadky, nabouraná, zaparkovaná, vyrabavaná auta, pobíhají ( a dokonce kadí ! ), zatoulaní psi, okna a dveře do většiny budov jsou buďto zabedněná, nebo rozbitá. Z balkónů a některých oken vysí bílá prostěradla, vlajky či transparenty s různými žalostnými prosbami, či textami jako "Out of water, please help", "Stay out or we will shoot", "God help us" apod. Působí to neskutečně. Zatraceně, neskutečně, setsakramentsky úžasně. Smekám postupně všechny pokrývky hlavy, které mám doma k dispozici, neboť to, co odvedli vývojáři z hlediska prostředí hry, je naprostý majsterštik. Doporučuje 10 z 10 bezdomovců.