Svět
.....se dočista zbláznil....

Doba se zrychluje, ale nejsem si jistý, zda i zlepšuje... Lidé přestávají věřit, doufat, snít, radovat se, žít, bavit se, být těmi, kterými vždy chtěli být, bojovat za to, co vždy chtěli... Hodnoty, které dřívě měli váhu, již neváží nic. Naopak věci, za které bychom se měli stydět, jsou dnes na vrcholních místech žebříčku priorit. Každý den vidím vyhaslé tváře, oči bez jiskry, smutné loutky a příběhy lidí kráčejících v cyklu povinností a očekávání bezúčelně navzdory svým osobním přáním a snům. Každý den slýchám, jak jsou věci složité, těžké, nemožné, drahé, zlé, jak se věcí musí dělat tak a tak, jak není možné věci změnit, jak jsme vlastně všichni nespokojení avšak bez šance na to změnit byť sebemenší kousek světa. Každý den čtu a zjišťuji smutné příběhy z celého světa, lidí, zvířat, planety. Člověk aby neměl pachuť bahna v očích, musí v současné době většinu času mžourat, jak do slunce, a záměrně hledat kousky štěstí, radosti a lásky k zahlédnutí. A pokud mrkne v nepravou chvíli, ten moment je pryč...


Lidem jebe. A nebo jebe mně ?